Kontaktní adresa

Dětský domov, mateřská škola
a školní jídelna, Broumov,
třída Masarykova 246
Masarykova 246
550 01 Broumov

Tel.: 491 523 591
www.ddbroumov.cz
info@ddbroumov.cz
IČ: 486 23 741
č.ú.: 107-5047930267/0100
ID: uv9w9mk
Úvod Obecné informace Historie
Historie čp. 246 PDF Tisk Email

Existence dětského domova v Broumově je datována od roku 1964, kdy sem byl přemístěn z Náchoda Okresní dětský domov pro děti od 3-6 let. Jednalo se o zařízení, jehož zřizovatelem byl Okresní národní výbor Náchod a byly sem umísťovány děti s nařízenou ústavní výchovou a diagnózou mentální retardace. Kapacita zařízení byla určena na max. počet 35 dětí ve věku od 3 - 6 let, děti však většinou byly přemístěny až v daleko pozdějším věku, protože čekaly na uvolnění místa v ÚSP nebo jiném výchovném zařízení.
Název Dětský domov pro děti od 3 - 6 let neslo zařízení až do roku 1985, kdy na základě zákona č.76/78 Sb. a vyhlášky č. 64/81 Sb. bylo zařízení přejmenováno na Zvláštní mateřskou školu internátní. Podle těchto dokumentů měl dětský domov sloužit pro děti od 3 - 18 let. Došlo však pouze ke změně názvu, obsah zařízení, tj. děti mentálně retardované s nařízenou ústavní výchovou, zůstal nezměněn. První ředitelkou byla paní Eva Hubková. V prvních letech byly výchovnými pracovníky pouze nekvalifikované vychovatelky. Ke změně došlo od roku 1985, kdy se výchovní pracovníci rozdělili na učitelky MŠ a vychovatelky. Učitelky již v té době byly plně kvalifikované. Od roku 1979 nastoupila na místo ředitelky paní Dagmar Kuchynková, která působila v této funkci až do roku 1991.


Z historie budovy

Zařízení bylo umístěno do čtyřpodlažní vily, která je známá mezi místními rodáky jako vila Margot. Jedná se o budovu, která byla postavena cca v 80 letech 19. století. Ve 30 letech minulého století byla zakoupena rodinou továrníka Schrolla a přestavěna pro jeho vnučku slečnu Margot - odtud pochází název vily. V té době patřily k vile i rozsáhlé okolní pozemky - park, konírny,……. Po válce byla vila zkonfiskována a sloužila až do roku 1963 jako zdravotnické zařízení.
Přestože zařízení sloužilo v té době pro širokou veřejnost, zůstaly jeho původní vnitřní prostory vcelku v dobrém stavu zachovány ( mramorové podlahy, mramorové obložení stěny a okna v jedné z místností, dřevěné obložení dveří,….)
Budova se nachází na hlavní příjezdové komunikaci, do centra města je cca 300 m, v těsném sousedství je velký park. Z původních rozsáhlých pozemků zůstaly zařízení pouze dvě zahrady s vysázenými okrasnými keři a stromy, které jsou obehnány zděným oplocením. Na těchto zahradách byl vybudován dřevěný zahradní altán, kovové průlezky , kolotoč a houpačky, pískoviště a malý otevřený bazének. Domek, který je nyní využíván jako dílna domovníka a švadleny byl v počátcích trvale obydlen domovníkem zařízení.


Organizace výchovně vzdělávací činnosti

Děti byly rozděleny do tří skupin podle věku, v té době se nepřihlíželo ani k sourozeneckým ani ke kamarádským vztahům. Režim dne byl shodný s režimem dne v tehdejší mateřské škole tj. ranní vstávání, hygiena, volná hra, snídaně, rozcvička, první zaměstnání, svačina, druhé zaměstnání, pobyt venku, oběd, odpolední spánek, svačina, odpolední činnosti včetně pobytu venku, večeře, večerní hygiena a spánek. Celý den byl organizován pedagogickým pracovníkem bez ohledu na individuální potřeby dítěte. Dopolední službu vykonávaly většinou (od 80 let) kvalifikované učitelky, odpolední a noční službu pomocné (nekvalifikované) vychovatelky. Učitelky vykonávaly často službu i o víkendech, protože chyběli kvalifikovaní vychovatelé. V té době bylo přeřazení učitelky MŠ do dětského domova, vnímáno jako trest. Jen výjimečně nastoupila učitelka do DD dobrovolně, většinou to bylo proto, že jinde v MŠ nebylo místo. Tím pádem docházelo k velkému pohybu pracovníků, což citové stránce dětí neprospívalo, ale naopak ubližovalo.
Zájmová činnost v DD ani mimo neexistovala, různé kulturní programy byly připravovány v rámci výchovné činnosti. Děti jezdily 1x ročně do Krkonoš na ozdravné pobyty. Většinou se jednalo o pobyty hrazené BSP závodů okresu Náchod.
Až do 90 let nebylo zařízení běžně přístupno veřejnosti, návštěvy byly možné teprve po předchozí domluvě a svolení ředitelství. Děti byly vychovávány v izolaci od okolního světa, ven chodily pouze na společné vycházky. Na dětech bylo již z dálky vidět, že jsou "jiné" z hlediska jejich chování (protože chyběl přirozený kontakt s okolím) i oblečení ( jednotné oblečení). Také návštěvy rodičů byly stanoveny na jeden víkend v měsíci. Samostatné vycházky dětí do města nebyly možné ani vzhledem k věku, ani k jejich mentálním schopnostem dětí.
Vyplácení kapesného pro tuto věkovou skupinu v té době neexistovalo, děti vůbec neměly pojem o tom, co jsou to peníze a k čemu slouží. K narozeninám dostávaly děti dort, dárky dostávaly pouze někdy (a to podle oblíbenosti u pracovníků zařízení, kteří je kupovali z vlastních prostředků). Svátky se v té době neslavily. Již v té době existovalo sponzorování zařízení, a to především v době vánočních svátků. Jednalo se o dárky různých podniků v regionu. Štědrý den se slavil formou besídky, na kterou byli pozváni sponzoři a pracovníci různých společenských organizací. Děti měly připraveny kulturní pásmo, za které dostaly dárky. Besídky byly pěkné, ale nebyla to oslava vánočních svátků, přítomnost cizích lidí narušovala pohodu, která by alespoň částečně připomínala rodinnou atmosféru.


Provoz pracoviště

Prostory zařízení byly využívány následovně: děti měly jednu společnou hernu, každé oddělení mělo svoji třídu, kde se také stravovaly (nebyla tedy společná jídelna). Ostatní obytné pokoje sloužily pouze jako ložnice na spaní a to vždy jeden pokoj pro celou skupinu tj. 10 - 11 dětí. Až do 90 let působila na zařízení zdravotní sestra, která měla samostatnou místnost a starala se o zdravotní stav dětí, byla v kontaktu s dětským lékařem, zajišťovala odborná vyšetření a částečně pečovala o nemocné děti.
Hygiena probíhala odlišně od současnosti. Děti se sprchovaly pouze 1x týdně (tzv. velké koupání), denně se myly pouze žínkou v umyvadle. Také spodní prádlo se neměnilo každý den. Obuv a ošacení se kupovalo vždy do zásoby, většinou pro všechny děti stejné nebo hodně podobné, takže děti byly jako ve stejnokrojích. Vzhledem k finanční úspoře se zakupovalo ve výprodejích nebo bazarech.
Provoz DD ve vile Margot byl přerušen pouze 1x, a to v roce 1985, kdy probíhala v budově rozsáhlá rekonstrukce. V té době bylo zařízení přesunuto do Křinic, do objektu školy v přírodě.
U pracovníků nebyla hlavním požadavkem kvalifikace pro výkon povolání, ale co největší angažovanost ve veřejném životě (viz SČSP, ROH, KSČ,…).. Jednou z hlavních povinností pracovníků byla také příprava kulturních programů na akce pořádané tehdejším režimem. Také další vzdělávání pedagogických pracovníků nebylo orientováno na prohloubení kvalifikace či odbornosti, ale na ideově politické vzdělávání.

Z kronik zařízení vypracovala Jana Dimterová - vedoucí PP dětského domova

 


Založeno na Joomla!. Designed by: school joomla theme  Valid XHTML and CSS.